Montessori filozofie výchovy se stává čím dál populárnější nejen ve školkách a školách, ale i doma. Její zakladatelkou je Maria Montessori.
Maria Montessori byla italská lékařka a významná reformátorka v oblasti předškolní pedagogiky. Vzdělávala se především v oblasti dětské medicíny, stala se expertkou na dětské nervové choroby. Vedle výkonu lékařské praxe navštěvovala domovy, kde byly umístěny mentálně postižené děti. Jejich pozorováním zjistila, že zaostávají ne kvůli nemoci, ale kvůli nedostatku podnětů a učení v raném dětství. To ji přivedlo k myšlence, že každé dítě lze vzdělávat, pokud má k tomu vhodné podmínky.
Později dostala příležitost otevřít první mateřskou školu, ve které by si ověřila svá zjištění. Prostředí školky bylo celé přizpůsobené dětem – nízký nábytek, malý nádobí a další pomůcky, vše dostupné dětem. Děti měly svobodu užívat vše, co tam bylo, učitelé sloužili pouze jako dohled, aby si děti neublížily. Brzy se i zanedbané děti naučily základním dovednostem, sociálnímu cítění, pořádku a soustředění. Zvěsti o pokrocích dětí se rychle šířily a s nimi i učení Marie Montessori.
Základní myšlenkou této metody je podporovat dítě v jeho samostatnosti, zvídavosti a přirozeném vývoji. Jedním z klíčových prvků této filozofie je prostředí – a tedy i dětský pokoj. Měl by být zařízen pro potřeby dítěte. Jak ho tedy zařídit tak, aby byl v souladu s Montessori principy?
1. Dětský pohled jako východisko
Při zařizování pokoje byste se měli podívat na prostor z perspektivy dítěte:
- Nábytek by měl být nízký a přístupný.
- Věci by měly být uloženy tak, aby si je dítě mohlo samo vzít a vrátit zpět.
- Dekorace, jako jsou obrázky, by měly být ve výšce očí dítěte.
Takové prostředí posiluje pocit nezávislosti a odpovědnosti.
2. Nízká postel
Typickým prvkem Montessori pokoje je nízká postel nebo postel bez nohou, tedy matrace položená přímo na podlaze. Dítě si tak může lehnout a vstát podle potřeby bez pomoci dospělého. Tím se posiluje jeho svoboda a rytmus spánku se přizpůsobuje jeho potřebám.
3. Otevřený úložný prostor
Hračky, knihy a pomůcky by měly být uloženy na otevřených policích. Důležité je udržovat pořádek a přehlednost, aby dítě vědělo, kde co patří, a dokázalo se samo orientovat.
Hraček by zároveň nemělo být mnoho – méně je více. Hračky pravidelně obměňujte. Nechte venku jen pár kusů a ostatní uložte. Velmi vhodné jsou úložné boxy, kde hračky přehledně skladujete. Po čase je vyměňte – zvyšujete tím zájem o „nové“ hračky.
4. Pracovní koutek
Důležitou součástí je prostor na činnost – malý stolek a židlička ve velikosti vhodné pro dítě, kde může kreslit, skládat puzzle nebo se věnovat jiným aktivitám. Tento koutek by měl být klidný a upravený, aby dítě nerušily podněty z jiných částí pokoje.
5. Prostor na čtení
Vytvořte dětem prostor, kde si budou moci prohlížet a číst knížky. Zaměřte se na útulné prostředí, můžete použít dětské stany, do kterých dáte deky a polštáře, nebo postačí i houpací křesílko či síť.
Další důležitou součástí je dětská knihovna, tzv. Montessori knihovna. Mluvíme o nízkém regálu se dvěma až čtyřmi policemi. Knih by tam mělo být málo a měly by být uloženy přední stranou, ne bokem, aby si je dítě mohlo snadno vybrat.
6. Přírodní materiály a tlumené barvy
Montessori styl preferuje přírodní materiály – dřevo, bavlnu, len, vlnu. Pokoj by měl působit klidně, harmonicky a nepřeplněně. Barvy jsou ideálně tlumené a neutrálních odstínů, čímž vytvářejí prostředí podporující soustředění a vnitřní klid.
7. Prvky denního režimu
Děti milují rutinu a pořádek. Pomozte jim ho vizualizovat:
- Obrázkové tabule s denním režimem,
- Hodiny s označením různých aktivit,
- Kalendáře nebo plánovače přizpůsobené věku dítěte.
Tyto prvky podporují rozvoj orientace v čase a odpovědnost.
Zařízení dětského pokoje podle Montessori zásad není jen o designu – je to o respektu k potřebám dítěte. Takto připravené prostředí mu dává svobodu objevovat, rozvíjet se vlastním tempem a učit se být samostatné už od útlého věku. Pamatujte, že méně je více a že největším darem, který můžete dítěti dát, je důvěra v jeho schopnosti.